Katarína Džunková
Moje zrkadielko (na čo myslím, keď by som sa mala učiť) II.
„... (M. Buber) nevidí, jak falešné jsou tyto pocity viny. Jak příjemné je cítit se vinným, když člověk nic špatného neprovedl, jak ušlechtilé! Zatímco uznat skutečnou vinu a kát se je velice obtížné a sráží to člověka na kolena. Německá mládež je dnes všude konfrontována s muži, kteří svými hodnostmi a úřady či veřejným postavením určují tvář země a skutečně se něčeho dopustili, aniž by cítili vinu. Normální rekací mládeže na tento stav věcí by bylo rozhořčení. ... (ale ona je) pod tlakem velice současných a velice skutečných problémů, utíká do oblasti citů a laciné sentimentality." H. Arendtová, 1956 Pamätám si, keď sme boli na gymnáziu na školskom výlete v Osvienčime. V ten deň sme boli smutní...